PARDUBICKÝ KRAJ – Na pozdní večer 12. března loňského roku zřejmě dlouho nezapomenou dva kamarádi z Letohradu – Jiří Sršeň a Michal Fajfr. Mladíci, jejichž přátelství se táhne už od první třídy základní školy, se tehdy šli projít. V místě, kde silnice podjíždí železniční trať, se ale poklidná procházka změnila v boj o lidský život. „Uviděli jsme muže, který běžel od mostu a křičel o pomoc,“ popisuje začátek příběhu student průmys­lovky Jiří Sršeň. „Z mostu jsme viděli, jak se potokem valí žena. Michal seběhl na břeh a začal jí podávat ruku.“ Žena ovšem nebyla schopná se ruky chytit, a tak ji Michal Fajfr popadl za nohu. To už příkrý břeh zdolal i Jiří a ženu uchopil za druhou nohu. „Společně jsme paní dostali z vody ven a snažili jsme se ji vytáhnout po strmém břehu nahoru na cestu,“ doplňuje Michal, podle kterého to ale nejprve kvůli klouzajícímu terénu vůbec nešlo. Asi desetiminutové snažení ale nakonec přineslo ovoce a promočenou ženu se mladíkům podařilo dostat z koryta potoka.

Původní plán prochlazenou ženu dovést do tepla bytu muže, který oba zachránce přivolal, rychle zavrhli a raději zavolali na místo profesionály. „Zavolal jsem záchranku a nasměroval jsem ji sem. Se záchrankou během deseti minut přijela i policie a hasiči. O ženu se postarali a my jsme mohli jít domů,“ lakonicky uzavírá děj večerního příběhu Jiří.

Ovšem příhoda tím zdaleka neskončila. Po Letohradu se totiž rozkřiklo, co se u potoka v noci stalo, nikdo ale netušil, kdo jsou dva mladí zachránci. „Říkalo se, že to byli dva kluci, ale nikdo nedokázal říct kteří,“ vzpomíná starosta města Petr Fiala. „Pomohly sociální sítě, kde jsem zveřejnil, že zachránce hledám. Když jsem se pak dozvěděl, o koho se jedná, tak mě to ani nepřekvapilo, protože je znám.“

Proč takové složité pátrání po zachráncích? Mladíci se totiž s noční příhodou nesvěřili proto, že student letohradské průmyslovky Michal měl ten večer „zaracha“ a tudíž se bál reakce rodičů, kteří by se dozvěděli, že i přes zákaz šel ven. „Policie na místě naši totožnost nijak nezjišťovala a mohli jsme jít rovnou domů,“ říká Michal, kterému to přišlo vhod. Doma se ale svěřil Jiří, jehož babička na starostovu výzvu odpověděla. „Chtěl jsem chlapcům poděkovat, tak jsem je i s rodiči pozval na radnici. Bylo vidět, že rodiče jsou na kluky pyšní, takže ten prohřešek byl dávno odčiněn,“ usmívá se starosta Fiala.

Prožitá příhoda a záchrana topící se ženy ani jednomu z chlapců život nezměnila. „Nic se nezměnilo. Zachrá­nil jsem život, ale že bych byl něco víc než někdo jiný, to určitě ne,“ tvrdí Michal.

Komentář