ČESKÁ TŘEBOVÁ, LITOMYŠL – Předvánoční nastal čas. Jeho prožívání se v průběhu staletí měnilo. Zásadní proměnou prošlo ve druhé polovině 20. století, kdy se začalo přibližovat pojetí současnému. Nejstarším znamením adventu je svíce, nositelka světla, které je symbolem příchodu spasitele. Tradice rozsvěcení svící se prostřednictvím adventních věnců dochovala dodnes, dříve však byla v důsledku finanční náročnosti výsadou zejména šlechty.
Kostel či zámecká kaple byly místem, kde se našly rozžehnuté svíce, ale hlavně byly prostorem setkávání se a rozjímání. Našla se však také ojedinělá příležitost k vybočení z cyklu církevních akcí. V České Třebové historické prameny hovoří o bujarém slavení svátku svatého Mikuláše. Od roku 1843 je předvánoční čas spojen s rozesíláním pohlednic, které vymyslel britský obchodník sir Henry Cole. Vytisknout si jich nechal 1000, 400 jich rozeslal, zbývajících 600 výhodně prodal. Se Štědrým dnem, kterým adventní období vrcholí, je v současnosti neodmyslitelně spjato předávání darů. Tato tradice, mající počátek v bohatém aristokratickém prostředí, také prošla vývojem.
Ještě v 19. století se Českotřebovští obdarovávali nikoli na Štědrý den, ale na Mikuláše. Pečený dárek byl připraven i pro služebnictvo. To zámecké mělo v dohodě, kolik „vánoček neboli pletenic o Vánocích dostane“. Vánočka je vůbec nejstarším dochovaným jídlem, které na štědrovečerní tabuli nemohlo chybět jak na zámku, tak u poddaných. Složení jídelníčku se však dále lišilo podle zámožnosti stolovníků.
