ČESKÁ TŘEBOVÁ – Představte si místo, které má atmosféru přebíjející vše okolo. Místo, ve kterém na žádné tváři nespatříte úsměv. Místo, kde si nebudete připadat šťastní ani za krásného slunného dne.

Přesně takovým místem je bývalý koncentrační a později vyhlazovací tábor v Osvětimi. Před příjezdem na toto místo byla nálada na palubě autobusu příjemná. Cesta rychle ubíhala, bylo hezké počasí. Nebude to tak hrozné, říkali jsme si s trochou černého humoru.

Po příjezdu k prvnímu táboru Auschwitz I trvalo už jen krátce, než jsme se se sluchátky na uších vydali dovnitř. Nejdříve jsme viděli pouze obyčejné budovy obehnané plotem s ostnatým drátem. Nic neobyčejného, přesně to jsme čekali. Poté začal hovořit průvodce a vykresloval postupně strašnou historii tábora. Kromě toho bylo všude ticho. Nikdo se nesmál, když mluvil, tak jenom šeptem.

Procházeli jsme obytnou částí tábora, budovami, ve kterých pohromadě žilo obrovské množství lidí ve velmi špatných podmínkách. Velmi rychle se tu šířily nemoci. Padl dotaz: „Když jich tam bylo tolik najednou, proč se jeden večer nedomluvili a nevzbouřili se?“  Průvodce jednoduše odpověděl: „ Každý večer uléhali šťastni, že přežili dnešek, a doufali, že přežijí zítřek. Na vzpouru nikdo nepomyslel.“

Procházeli jsme kolem exponátů – bylo to obrovské množství lidských vlasů, kufrů, bot, osobních předmětů. „Na všem šlo vydělat, posílalo se to do Německa, prodávalo,“ slyšeli jsme zdánlivě lhostejný hlas průvodce.

Viděli jsme i nemocnici, ve které prováděl své strašlivé pokusy Josef Mengele. „Prováděl operace a zkoumal lidské tělo. Dopodrobna a bez umrtvení,“ pokračoval průvodce. „Velmi ho fascinovala dvojčata. Příčinou smrti byl ale vždycky infarkt.“

Po ukončení této části prohlídky jsme se přesunuli do nedalekého tábora Březinka (Birkenau). Znovu jsme viděli velké množství obytných budov, hlavní bránu a koleje, po kterých přijížděly vagóny s tisíci lidí, v dolní části tábora plynové komory a krematoria. Budovy, kterých se báli všichni a ze kterých nebylo úniku.

Plni všech těchto zážitků a poučení z historie jsme odjížděli přes město Krakov domů. Dlouho budeme vzpomínat.

Tomáš Kupka, 7.A

Komentář