Ústí nad Orlicí – Jubilejní 20. ročník festivalu Kocianovo Ústí vyvrcholil v Roškotově divadle závěrečným koncertem Oustečtích filharmoniků pod vedením Lenky Smílkové Barvíkové. Sólistou večera byl talentovaný violoncellista Matyáš Keller, který s hudbou začínal právě na místní Základní umělecké škole Jaroslava Kociana.
Oustečtí filharmonici připravili pro posluchače pestrý program. „Současný repertoár jsme zkoušeli od září, od loňského září a připravili jsme si pro dnešní večer šest tanců. Tři z toho jsou tance z Prodané nevěsty a tři jsou španělské tance od Morrise Maškovského,“ popsala dirigentka Lenka Smílková Barvíková přípravu koncertu.
Symfonický orchestr, který od roku 2023 spojuje muzikanty napříč generacemi, doplnil mladý violoncellista Matyáš Keller působící v Orchestru Národního divadla v Praze. Pro něj bylo vystoupení s domácím orchestrem příjemným zážitkem. „Je to skvělé mít v zádech tolik příjemných lidí, sympatických. I když jsme měli soustředění, tak to bylo hrozně příjemné i lidsky. A jakmile si to sedne na té lidský úrovni, tak potom už ta hudba se dělá dobře,“ ocenil Keller atmosféru spolupráce.
Výběr sólisty nebyl náhodný. „Matyáše Kellera jsme oslovili okamžitě s tím, jak jsme dostali nápad čelového Dvořáka. Ten koncert jsme nikdy neplánovali hrát s někým jiným a musel to být prostě on. Je to náš absolvent naší hudebky,“ vysvětlila dirigentka propojení s místní hudební tradicí.
Matyáš Keller přednesl skutečnou hudební lahůdku. „Já jsem hrál Dvořákův violoncellový Koncert h moll, dílo, které patří vlastně k nejvýznamnějším v čelové literatuře,“ představil své sólové vystoupení mladý umělec.
Pro ty, kteří koncert v Roškotově divadle nestihli, připravili Oustečtí filharmonici další příležitosti. „Chystáme stejný repertoár. Budeme hrát ještě 8. června v kostele v Orlici v Letohradě a ještě jednou na podzim 2. listopadu v Divišově divadle v Žamberku,“ oznámila Smílková Barvíková nadcházející koncerty.
Závěrečný koncert tak důstojně uzavřel jubilejní ročník festivalu, který začal i skončil v symbolickém prostředí Roškotova divadla, a potvrdil kontinuitu hudební tradice spojenou se jménem Jaroslava Kociana.
