Ústí nad Orlicí – Každé město má svou sportovní osobnost. V Ústí nad Orlicí je jí Stanislav Flekač! Volejbalu zasvětil celý život – nejprve jako hráč, později jako trenér, který dovedl své svěřence k řadě úspěchů. Nedávno oslavil neuvěřitelných devadesát let a s úsměvem zavzpomínal na chvíle pod sítí i na trenérské lavičce.
S orlickoústeckým volejbalovým srdcařem jsme se potkali na kurtech u fotbalového stadionu. Tam, kde to měl nejraději. „V roce 1958 tady na tomto plácku jsme sehráli první mezistátní utkání. To bylo s Albánií. Vyhráli jsme 3:2,“ vzpomínal Flekač. Utkání sledovala tisícovka diváků.
O pět let později se zde konalo přátelské utkání s brazilským São Paulem, které přilákalo 1500 lidí. Tehdy padl divácký rekord. Za zmínku stojí také zahraniční turnaje. „Poprvé dostal jsem se do zahraničí v roce 1966 a zrovna to byl Bonn a Brusel. A bylo to štěstí, že to bylo vlastně z titulu, že jsme měli vytvořené družstvo z fakulty v Praze,“ pokračoval Flekač. Má za sebou i turnaje v italských Benátkách nebo v Polsku.
S volejbalem začal jako dorostenec v roce 1951, hráčskou kariéru ukončil v roce 1972. Trénovat začal už o rok dříve. „A to bylo družstvo žen, se kterým se z krajského přeboru dostal až do druhé ligy. V té druhé lize jsme vydrželi až do roku 1978,“ vypočítával úspěchy.
„I když nás taha honil, jak se říká, jak nadmuté kozy, tak přesto jsme ho měly rády. Já jsem byla nadšená, protože se jezdilo ještě do Říček v létě na soustředění. Byl to parťák, trenér, bezvadnej chlap,“ vzpomínala na něj bývalá svěřenkyně Marcela Sezemská.
Jan Motl z pardubického volejbalového svazu ocenil Flekačovu povahu: „Jeho životní elán a ten pohled na svět a trošku sarkasmu a tu energii, tak to je asi to nejúžasnější, co ho zdobí.“
Ve středu 11. června oslavil Stanislav Flekač devadesáté narozeniny. „Je v dobré fyzické kondici, což mě až tak nepřekvapuje, protože si na sebe vždycky udržoval se, takže mu přeju, aby mu to ještě asi 10 až 15 let vydrželo,“ přála mu Sezemská.
