ÚSTÍ NAD ORLICÍ – Po 89 letech si v Ústí nad Orlicí připomněli příjezd T. G. Masaryka na vlakové nádraží. Na své si přišli i milovníci železnic, “prezident” totiž přijel historickým vlakem vedeným parní lokomotivou Rosnička řady 464 202. Dne 21. června 1929 se T. G. Masaryk krátce zastavil v Ústí nad Orlicí při cestě z Moravy. Tuto událost se rozhodlo zrekonstruovat Městské muzeum v Ústí nad Orlicí. Na přípravě akce se pracovalo již od ledna a podílelo se na ní kolem 60ti osob. “My jsme se pokusili vytvořit takzvanou stylizovanou rekonstrukci. Není to tedy přesná rekonstrukce a to třeba i kvůli stavební podobě nádraží. Kdyby jsme udělali přesnou rekonstrukci, odehrálo by se ve dveřích hned vedle nás a někdo by nám mohl spadnout ze schodů. Proto jsme to museli celé změnit a posunout,” uvedl Radim Urbánek.

Před starou výpravní budovou “hosty” čekali přestrojení ochotníci z Dolní Dobrouče, zástupci Městského muzea v Ústí nad Orlicí a děti ze ZUŠ. “Byl zde byl přítomný okresní  hejtman Vrégr, starosta města Jindřich Nygrín, starosta obce Kerhartické Jan Fišar, byli zde dva radní Holásek a Škarka,” sdělil OIK TV Radim Urbánek.

V 16:33 hodin přijeli na nádraží. Někteří účinkující se tak mohli vžít do role svých předků. “Jsem prostě poctěn touto rolí, protože můj dědeček, který přišel v roce 21 z Ruska se s panem Masarykem potkal a dostal od něho medaili. Takže jsem poctěn, a kdyby dědeček žil, tak by měl z toho strašnou radost,” řekl František Antonín Bečka.

Následně z vagónu postupně vystoupili T. G. Masaryk s dcerou Alicí a s doprovodem. Poté proběhlo přivítání přestrojenými účinkujícími. Děti daly prezidentovi kytici, nabídly mu chléb se solí a cestou z nástupiště zvesela provolávaly “Sláva, ať žije tatíček Masaryk.”

“Je to zvláštní pocit, ale vzhledem k tomu, že to trvalo asi celé dohromady 30 minut, tak se to dá celé prožít, jako příjemné,” uvedl Vladimír Wochotz, představitel T. G. Masaryka.

Celé dění doprovázel Ústecký dechový orchestr. Na závěr se předvedli dobrovolní hasiči s tehdy moderní hasičskou technikou.

Komentář